Navždy Štastni? - 7.Domov?

6. června 2009 v 21:06

By : Iva.BenNy
Kde je ten Charlie tak dlouho?! Přece by mu neublížili!
Nebo ano?
Ne!
V žádném případě...
Isabello Swa ehm Cullenová na co to ksakru myslíte?! Nechávala jsem své obavy volně plynout a přitom jsem si to pochodovala tam a zpátky od venkovních dveří až po kuchynskou linku.
Jacob se nad mou nervozitou sprostě ušklíbal od ucha k uchu. Ted mi opravdu jeho úsměv nepřipomínal žádné slunce.

To by nebyl on, aby si do mě prostě v této napjaté chvíli nerýpnul.
"Ty toho naděláš nad jednou manželskou hádkou. Kdybysme mi dva byly manželé to bys asi za tatínkem utíkala každou volnou chvíli."
Zastavila jsem se a musela mu věnovat aspin jeden jediný nenávistivý pohled. V tuto chvíli jsem Jane opravdu záviděla její moc. Na jacovi bych si ji slastně vychutnala.¨
Znovu jsem se dala do pohybu a sním se rozhoupaly i znovu vzrůstající obavy o Charlieho.
Zaslechla jsem Jacobovu nemístnou poznámku, kterou jakoby nepozorovaně utrousil k Renessme :
"Takhle nervozního upíra jsem ještě v životě neviděl..."
Přímo jsem doutnala zlostí! Vrrr! Chystala jsem se ho praštit něčím pořádně tvrdým, a tak jsem se pomalinku rozhlížela okolo sebe, abych nevzbudila jeho pozornost.
Naštěstí ho vysvobodil zvuk přijíždějícího policejního auta.
Uf...
Svalila jsem se za těmi dvěma uličníky na pohovku. Charlie vlezl do dveří s třemi kufry ani nevím, jak je unesl, už na první pohled byly narvané k prasknutí. To jsme u Cullenovů měli tolik věcí?
Jenže Charlie na to nebyl sám.
Za ním přitančila alice s dalšími dvěma kufry. Co ta tu chtěla? At si nemyslí, že ji hned skočím kolem krku, i když bych ráda. Chtěla bych se jí zeptat na tolik věcí ohledně Edwarda a na kolenou prosit o odpuštění. Bohužel jsem už jako člověk byla velice hrdá...
"Bello..."
začala svou srdceryvnou řeč
"Vím, že ted bys asi nechtěla vidět nikoho od nás z rodiny, ale-"
nenechala jsem jí domluvit, prostě to nešlo. Zlost ve mě doutná už od okamžiku, co jsem překročila práh jejich domu. Zvedla jsem se prudce ze sedačky, že mě Charlie musel vidět jen jako rozmazanou čmouhu.
"Alice když víš, že od vás nechci nikoho vidět, tak co tu prosím tě děláš?! Nikdo se tu o tvou pomoc neprosil!"
Jenže to by se nesměl ozvat nečekaně Charlie.
"Ehm Bello, já jsem přeci jen trošku o pomoc prosil. netušil jsem, že toho máte tolik a jelikož jste s Alicí dobré přítelkyně. Poprosil jsem o pomoc právě ji."
Zrádce, ale co bych mu také mohla zazlívat. Ve své rozpolcené osobnosti se nevyznám už ani já sama, natož Charlie.
"Ano, tak to přesně bylo." usmála se na mě Alice sváým dobře známým, šibalským úsměvem.
"Chtěla jsem jít sním a omuvit se za Edwarda. Přehnal to a víme to všichni. Ted si to on sám vyčítá, ale navenek nedá nic znát. Sice to nechce poznat, ale já už to na něm za těch pár století poznám-"
při slově století jsem měla dojem, že se Charliemu rozbušilo srdce víc než obvykle.
"Bello vždyt vy dva se tolik milujete! Překonali jste spolu tolik nástrah a ted se ho jednoduše vzdáš? Netrucuj Bells a prosím, vrat se k nám"
No neříkala jsem to, že stím začne a všechno pokazí? Má pravdu, ale...
"Ted to nejde Alice promin. Nemůžu se znovu jen tak vrátit. Nevydržela bych to. Prosím vyřid ostatním, že jim nic nezazlívám a at mi nic nevyčítají. Mrzí mě, co se stalo a jestli mají Volturriovi o mě opravdu zájem. Zvládnu to nějak zařídím, aby nás nedostali. I když si myslím, že to nebude potřeba."
objala jsem ji a vytrhla kufry z rukou. Zírala na mě poněkud zmateně, ale po chvilce co se mi dívala do očí pochcopila, že ji mírně naznačuji, že je čas jít.
Smutně se na nás všechny ještě jednou mrkla, objala Nessie a opustila můj staro - nový domov.
Ne, že by mi její návštěva nějaka vadila, ale z jejím příchodem se mi znovu nahrnuly do hlavy ty obrazy z dnešního rána, které se snažím dostat ven.
Musela jsem něco dělat, vrhla jsem se tedy ihned do vybalovaní těch velkých kufrů. Jacob s Charliem se mi galantně nabídli, že mi velice rádi pomůžou, ale než poslouchat Jacobovi neustálé narážky a pozorovat smutného Charlieho, tak to si vše radši udělám sama.
Ted je tu jen jeden zádrhel. Můj malinkatý pokojík...
Postel asi zůstane tam, kde byla při mé první návštěvě tohohle pokoje. Je sice menšího rázu, ale stejně na ní bude spávat jen Nessie. Stů s tím rozvrkaným přístrojem, který si nechá říkat počítač, jednoduše vyhodím. Další místo navíc. Skřín? Zůstává i když opravdu netuším, jak do ní narvu všechny ty hadříky od Alice. Jediné, co na ni pozměním bude nový nátěr, stejně jako u knihovny. Koberec se vyhodí a zůstanou tu jen ty krásné, tmavě hnědé parkety. To by bylo, jen ještě časem dokoupit menší stolek s výkoným pc.
Hotovo...
Nevypadá tao tak hrozně, dokonce líp než předtím. Koukla jsem se z okna, tahle menší předělávka mi zabrala více času než jsem tušila. Venku se na mě už neusmívalo bledé slunce přímo typické pro Forks, ale vystřídali ho měsíc s hvězdami.
Pomalu jsem se šourala ke dveřím, musela jsem si znovu prohlédnout celé mé dílko. Fuj!
V cuku letu jsem byla zpět u okna a rvala z něj ty příšerné záclonky. Ted byl teprve celkový dojem víc než uspokující.
Jejda díky tomu zařizování jsem úplně zapoměla na ostatní obyvatele domu.
Seběhla jsem po schodech svou nadlidskou rychlostí a tam se mi skýtal pohled na to, co jsem mohla mít, kdyby se Edward nikdy nevrátil.
Celá moje nynější rodinka byla naskládána na gauči a vesele si pochrupovala v prapodivných pozicích při zvuku televizní střílečky.
Rychle jsem začla prohledávat zásuvky. Kde jen ten foták může být?! Chtěla jsem si tento pohled uchovat v paměti navždy ne jen pro mě, ale i pro ty co tu právě spí. Vyblískla jsem si je a došla už lidskou chůzí zpět do pokoje.
Nessie zůstala dole. Nechtěla jsem ji budit.
Sedla jsem si na postel a stále dokola jsem si prohlížela ten dokonalý snímek. Jedna výhoda u digitálního fotoaparátu. Když jsem prozkoumala každičký detail obrázku, odložila jsem tu stříbrnou věcičku vedle na noční stolek.
Co mám ted dělat?
Celý den jsem měla tak nabitý, že mi moc času na vzpomínání nezbývalo, ale ted?
Položila jsem se na celou plochu mé postele. Abych se aspon na chvilku zabavila, začala jsem s tvarováním polštáře, tak aby seděl přesně na mou hlavu.
Vrtila jsem se tam jen pár minut, než to bylo úplně dokonalé. Po zavření očí jsem si začala v hlavě mumlat různé myšlenky, abych aspon na chvíli zabránila vynořování těch otřesných obrazů, kterým vévodil Edwardův zničený obličej.
Přála jsem si okamžitě usnout a ráno se vzbudit znovu vedle Edwarda.
"Edwarde jak já tě miluju!"
zašeptala jsem do nočního ticha. Po dokončení poslední slabiky se začaly pomalu s tichým vrznutím otvírat dveře. A mě v tu chvíli napadlo jen jediné...
OLEJ na dveře
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ADMIN-ADU ADMIN-ADU | Web | 6. června 2009 v 21:12 | Reagovat

to si prečítam až zajtra ,lebo mi oči vylezú z jamiek ,ale mám rada tento príbeh ! moc sa mi páči!

2 Avril* Avril* | Web | 6. června 2009 v 21:23 | Reagovat

Jj taky si to přečtu zítra..ted' se věnujem chatu a pak už asi bude mooc pozdě. Ale určo si to přečtu!!
Protože to mám uupee rááda!! Mooc se mi to lííbíí!!

3 Nessy Nessy | Web | 6. června 2009 v 21:26 | Reagovat

waw som zvedava kto k nej chce prist ale mam taky pocit ze to edward nebude :(

4 Alice Cullen* Alice Cullen* | Web | 6. června 2009 v 21:29 | Reagovat

To je moooooc hezký :-)

5 christina-cullen christina-cullen | Web | 7. června 2009 v 9:47 | Reagovat

Moooc hezka povidka xD omlouvam seze sem  tu vcera nebyla... nestihla jsem to...

6 Avril* Avril* | Web | 7. června 2009 v 12:17 | Reagovat

Mooc pěkný..!!

7 Iva.BenNy Iva.BenNy | E-mail | Web | 8. června 2009 v 20:39 | Reagovat

Jééééééé xD To se krásně čte xD

8 ADMIN-ADU ADMIN-ADU | Web | 11. června 2009 v 15:46 | Reagovat

je to super ! chcem pokračko ! som si všimla , že Bella je po premene ešte viac háklivá na neporiadok a veci s tým spojené , proste všetko musí byť v dokonalom poriadku

9 Alice Cullen* Alice Cullen* | Web | 27. června 2009 v 17:14 | Reagovat

Kdy bude pokračování???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama