Navždy Štastni? - 4.Objasnění

30. května 2009 v 21:20 | ADUlajda

By : Iva.BenNy

Nahoře v Edwardově pokoji jsem vysvětlila Renessme, co všechno může svému lidskému dědečkovi objasnit. Cvilku na mě pomrkávala hnědými kukadly a po chvilce si na něco vzpoměla. S divokou naléhavostí mi přitiskla ulepenou ručku na tvář. Venku bylo ztěžka 18 stupnů, ale ona s její nadlidskou teplotou byla ted celá spocená. V momentu mi zastřela zrak jejími obrazy z mysly, ukázala mi jaké by to mohlo mít následky s naší rodinou, o kterých jsem samozřejmně už věděla.


"Ja vím broučku, že je to nebezpečné, ale tvůj děda by na to jednou stejně přišel a já chci zabránit tomu, aby z nás neměl strach. Nebudeme mu říkat všechno jen část naší pravdy. Budeme mít jedno velké tajemství."
Při mých posledních slovech se jí na tváři rozzářil sladký úsměv. Cvrnkla jsem ji do nosu a znovu převlékla do suchých šatů. Spokojeně jsme šli spolu lidským krokem ze schodů směrem do obývacího pokoje. Při zdolání posledního schodu vletěla do obývacího pokoje (který už vypadal stejně jako před naší oslavou), vpadla do náruče zmateného Charlieho. Ten samou radostí nevěděl, co má dělat, jak víme on zrovna moc neumí dávat najevo své city. Stejně jako mé lidské já.
Nessie se mu pohodlně uvelebila na klíně a naposled se podívala po ostatních, pak spočinula pohledem na mě, jen jsem přikývla. Smutně si povzdechla a začala s promítacím představením. Edward už věděl na čem jsme se domluvily, ale bylo pozdě nemohl tomu zabránit. Smutně si položil hlavu do dlaní. Popošla jsem dva kroky k němu, abych mu mohla položit ruku na rameno.

Charlie vytřeštil oči ještě víc než před tím v policejním autě na Renessmino zakrvácené tělíčko, netušila jsem, že to ještě víc dokáže. Byl na něj hrozný pohled, trhalo mi to mé netlukoucí srdce, ale on mi prostě musí věřit! A hlavně znát mé nové JÁ! Nessie dokončila přemítání...
"Ježiši!"
Charlie ty to zvládneš. Ty to musíš pochopit! Doufala jsem, že se moje myšlenky vtěsnaly do mého úkozstného pohledu. Tati prosím...
"Isabello Swa-Cullenová, co to k čertu bylo?!"
Sklopila jsem hlavu, jako malé dítě, když ho rodič kárá.
" Dědo...Máma za to nemůže. jen chtěla, aby sis už nemusel o nás dělat starosti..."
Nessiin roztomilý hlásek mě znovu donutil zvednout oči z podlahy.
"Máma mi tohle měla říct už dávno Renessme!"
Nessie mu znovu položila ručku na tvář. Prosila ho o pochopení a slib mlčenlivosti o naší rodině a vůbec celé naší existenci. Šlo to poznat z jejího výrazu. Charlie byl už klidný. Políbil Nessie do vlasů a podal Edwardovi.
"Bells mohl bych si stebou promluvit někde, kde nebudu v nevýhodě. Ted, když vím, co všichni umíte. Po pravdě řečeno - není mi příjemné Edwarde,"
přísahala bych, že jeho jméno skoro zavrčel
"že víš, co si myslím a co potom řeknu. Prostě...Slibuji vám svou mlčenlivost, ale ted už chci znát aspo část pravdy, která se týká mé holčičky"
odmlčel se pro krátký nádech "Bells, prosím zastav se u mě doma."
pohladil mě po tváři a odešel...Uf. Aspon to už má moje rodina za sebou. Seděli jsme tam mlčky bez pohnutí, než Charlieho auto opustilo příjezdovou cesto.
"Bello..Jak jsi mohla?!"
byl to opravdu Edward, kdo na mě ted promluvil? jeho hlas byl k nepoznání, plný nenávisti.
"Víš, že jestli se to dozví Volturiovi, tak zabijí nejen nás všechny, ale i Charlieho! Tvého otce!"
už jsem nemohla dál mlčet. Prudce jsem vstala a začala se svou obhajobou.
" Edwarde, já už mu potřebovala říct, že jsem ve svém novém životě s tebou štastná at je to jakýkoliv druh života. A že Nessie je opravdu moje dcera a on je tím pádem její pravý příbuzný. A i když jsem jiná, tak jsem to pořád JÁ! Kdybys cítil to samé, co já při jeho výrazu tam venku..."
au ta vzpomínka zabolela.
"neví všechno Edie, jen to potřebné, k našemu soužití sním. Chci aby nám věřil a aby věřil i mě. - prominte, že to muselo být takhle."
Vytrhla jsem Edwardovi Nessie z náručí. Ohlédla jsem se po všech v obývacím pokoji a vduch je prosila o to samé, o co před chvílí Charlieho - pochopení. V každé tváři nebyl ani náznak nesouhlasu s mými důvody obhajoby, možná to ale jen hráli. To jim šlo vždy dobře. Jen na jedné tváři se značily stopy opovržení z této mě to mrzelo nejvíce.
Otočila jsem se, vyšla venkovními dveřmi a rychle došla do garáže. Vzala si své auto a nastartovala ho...Pohádat se s Edwardem můžu i potom. Pohladila jsem svou dcerušku po tváři a odjeli jsme společně za Charliem. Mým lidským otcem....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Máňa SB hanessie Máňa SB hanessie | Web | 31. května 2009 v 14:44 | Reagovat

Tak to je super počteníčko

2 ADMIN-ADU ADMIN-ADU | Web | 2. června 2009 v 14:07 | Reagovat

fuuu. drsné ! ale dobré

3 Nessy Nessy | Web | 4. června 2009 v 20:10 | Reagovat

som zvedava ako sa to vivinie

4 Alice Cullen* Alice Cullen* | Web | 6. června 2009 v 22:26 | Reagovat

Hukot... du číst dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama